Maria vyrůstala v malé sicilské vísce San Martino. V roce 1920 se provdala za životní lásku Antonia Scalettu. O rok později se jim narodila dcera Francesca a v roce 1925 syn Vito. Život na Sicílii byl plný strádání a chudoby, což Scalettovi vedlo k těžkému rozhodnutí, emigrovat. Od života v Americe očekávali důstojné podmínky pro lepší život. Avšak místo toho jim Empire Bay nabídlo jen chudobu a nesnáze.
Maria musela sledovat, jak těžká dřina v docích dohnala manžela k alkoholismu a syn podléhá špatnému vlivu svého kamaráda. Rodina se jí začala rozpadat před očima. Milovaný Antonio se utopil a syn byl nucen narukovat do armády. Náhle žije v malém bytě jen s dcerou plná obav z budoucnosti. Po manželovi ji zbyly dluhy, jenž se snaží Francesca ze svého skromného platu nějak splácet. V naději ji drží víra v návrat polepšeného syna.
K jejímu velkému zklamání se Vito po návratu z války nedrží jejího přání si najít poctivou práci v docích. Místo toho se nechal zatáhnout do pofiderních kšeftů, kvůli nimž končí ve vězení. Když poté v červnu 1945 onemocní, scházejí Francesce peníze na doktora. Ty jí sice ochotně nabídne Vito, je však již příliš pozdě. O několik dní později mu přichází dopis se smutnou zprávou o jejím skonu.
Narodil se v roce 1918 v Empire Bay irským přistěhovalcům. Vyrůstal v Millville, kde pracoval se svým otcem na servisu nákladních aut pro Trago Oil. V roce 1936 se oženil se Sárou Collins, dcerou šéfa autoparku Trago. Avšak místo trávení času se svou ženou po nocích popíjel se svými kumpány a když už se objevil doma, tak často slovně i fyzicky Sáru napadal. Ta toto jeho chování vydržela snášet dlouhé dva roky, než jej opustila.
Eric brzy poté přišel i o práci a začal si vydělávat výpomocí po barech, drobnými zločiny a prodejem marihuany. Veškeré vydělané peníze poté utratil za večírky. Byl to on a jeho povedení přátelé, kdo pomohli Frankie Pottsovi navázat kontakt s bombery v Sand Island.
Ve svém zhýralém životním stylu nepřestal ani po svatbě s Francescou Scalettovou. V podstatě se jak přes kopírák opakuje jeho první manželství. S tou výjimkou, že Frankie požádá svého bratra o pomoc. A Erik uprostřed jednoho bujarého večírku dostává hodně drsnou lekci. Na slova „Od téhle chvíle budeš sedět doma, nebudeš chlastat, nebudeš fetovat a budeš se kurva starat o to, aby byla šťastná. A jestli se jednou dozvím, že šťastná není, tak si tě najdu a skončím to s tebou. Je ti to jasný, ty hajzle?“ existuje jediná odpověď. Kát se své ženě a doufat, že bude šťastná.
Frankie je pravým opakem svého o čtyři roky mladšího bratra Vita. Jde o plachou a tichou dívku s nespornými studijními úspěchy. Střední školu absolvovala s vyznamenáním a od svých šestnácti vede církevní klub mládeže. Dost aktivně se snažila svého bratra držet mimo pouliční gangy, odměňovala jej bonbony za domácí práce a chození do kostela. Jak se zdá, zbytečně. Vito se přes její veškeré úsilí rozhodl jít svojí cestou.
Francesca tak musí v roce 1945 navštívit bratra ve vězení, by jej informovala, že se bude vdávat za Erica Reillyho. Jak se pobožná účetní u Trago Oil mohla zamilovat právě do Erika je hodně velkou záhadou. Muž s násilnickou minulostí a pofiderními kšefty ji nemohl nabídnout šťastný život. A je to její mladší bráška, u něhož po letech odstrkování hledá oporu. Erik mnohdy vůbec nepřijde domů, hodně pije a dovádí s jinými ženami. Ve Vitovi hledá autoritu, která by mu mohla domluvit a přimět ho ke změně životního stylu. To se nejspíše i podařilo. Erik se po konfrontaci své ženě zpytuje a chce být lepším manželem, jehož si zaslouží.
Marty se narodil v Empire Bay v roce 1933. Jelikož jeho otec pracoval jako promítač ve velkém kině v Midtownu, trávil spoustu času sledováním filmů. Zejména poté gangsterek, v nichž se doslova shlédl. Již jako malý tak snil o životě mafiána, v čemž ho utvrzoval i jeho velký vzor, soused Joe Barbaro.
A je to právě Joe, jemuž okamžitě volá, když se dostane do nějakého toho průšvihu. A na někoho, kdo se živí jako taxikář se do nich dostával až příliš často. Když jednoho dne projížděl ulicemi a hledal nějaké to ryto, tak mu vběhl kdosi pod kola. Ze strachu, že by mu policajti neuvěřili, že šlo o nešťastnou náhodu, schoval tělo do kufru a požádal Joea, aby zametl stopy.
Krátce po této zkušenosti se Martymu povedlo nabourat do zaparkovaného auta. Na první pohled možná banální incident se po krátké výměně ostřejších slov mění v boj o holý život. Marty je nucen prchat až ke stanici metra Kingston, kde se mu konečně podařilo zavolat o pomoc. Když Joe doráží na místo, je již Marty v bezvědomí. Bez zaváhání jej odváží k El Grecovi a zachraňuje mu život.
Vzniká tak hlubší přátelství, jenž se oběma vyplácí. Joe využívá Martyho k vyřizování různých pochůzek, předávání zpráv, vybírání výher a leštění auta. Marty na oplátku zažívá život za hranou zákona a neustále se snaží Joea přesvědčit, aby jej přibral i k větším akcím. To se mu nakonec na popud Steva daří při vyřizování účtů s bandou Mastňáků.
Jelikož se Marty během přestřelky s Mastňáky osvědčil, rozhodl se Joey jej přizvat jako řidiče při likvidaci Alberta Clementa. Avšak práce v hotelu Empire Arms ani zdaleka nešla dle plánu. Alberto během svého zběsilého útěku za sebou nechává ležet v garážích Martyho tělo. Tím 15. června 1951 končí jeho vysněný život mafiána.
Harry má za sebou stejně jako Vito Scaletta vojenskou minulost. Konkrétně sloužil šest let v americké armádě. Během druhé světové války se jeho jednotka vylodila v Normandii, kde bojoval. Své tažení napříč Francií ukončilo paradoxní zranění, kvůli němuž byl předčasně propuštěn. Harry během jedné noční návštěvy bordelu šplhal přes plot, přičemž si vypíchl oko.
Po návratu do Empire Bay se rozhodl přetavit svou lásku ke zbraním do výdělečného byznysu. V armádě navázal spoustu kontaktů, díky nimž má přístup k vojenským zbraním a munici. Je tak jediným dodavatelem, u něhož si lze pořídit kousky, které nejsou nikde jinde k sehnání. Své by o tom mohl vyprávět i Vito. Pro náročnou likvidaci Sidneyho Pena si u něj Henry objednal kulomet MG-42.
Pokud jste v Itálii hledali doporučení na výtečného padělatele či kasaře, jednoznačně vám z řad policie i podsvětí doporučili právě Giuseppa. Není se tak čemu divit, že jeho služeb často využívala samotná sicilská mafie. Té v roce 1917 vypomohl s ojedinělým útěkem třinácti známých gangsterů z Palermské věznice.
Když se pustil Mussolini do svého tažení proti organizovanému zločinu, emigroval do Empire Bay, kde poskytoval své služby místním rodinám. I když je dnes Giuseppe na zaslouženém odpočinku, tak se stále věnuje svému padělatelskému umění. Pro nejednoho nešťastníka jsou jeho propouštěcí dokumenty vysvobozením od služby v armádě.
Klan O’Neillů se v Empire Bay usadil již začátkem devatenáctého století. Brianův dědeček Jimmy O’Neill vybudoval mocný irský gang, jenž vládl čtvrtím Dipton a Kingstom. Avšak od dob největší slávy již uplynula spousta vody a pod Brianovým vedením se s obávaného gangu stala banda podřadných kriminálníků. Krádeže, vloupačky a přepadení. Zkrátka jednoduché zločiny nevyžadující příliš přemýšlení. O Brianově stylu hrubé síly se na vlastní kůži přesvědčíme během vloupání do klenotnictví. Zatímco Joe zvolil nenápadné, tiché vloupání, Brianovo antré zaregistroval každý cajt v širokém okolí.
A to vede k jedinému možnému konci, O’Neill i s celým gangem končí v policejních klepetech. O několik měsíců později se tak s Brianem setkáváme za vězeňskými zdmi. A jak se zdá, tak si nás velmi dobře pamatuje a dává nám poznat svou hrubou sílu. Díky této potyčce si Vita všimne Leo Galante a nabídne mu možnost trénovat s jeho šampionem Pepém Costou. S ním by měl Brian svést férový boj, na který si však očividně příliš netroufal, a tak na Pepého skočilo pár irčanů a zlomili mu ruku.
To jim rozhodně nesmí projít bez odezvy. S trochou toho přesvědčování zůstal O’Neill sám v tělocvičně a bachaři se tam jen tak nechystají. To je dostatek času, aby za ním Vito zašel a polámal mu pár kostí, jako to ti hajzlové udělali Pepému. Díky dobrému výcviku se s Vita stal výtečný ranař, jemuž nedělá problém poslat k zemi ani takového vazouna jakým je Brian. Potupa, s níž se nehodlá smířit jej přiměje vytáhnout nůž. Je to tak jeho vlastní nůž, jenž mu prořízne hrdlo.
Když potřebuješ půjčit větší obnos peněz, je krom trojice mafiánských bossů jediná možnost, navštívit malou kancelář lichváře v Southportu. Přestože je Bruno Levine americko-židovského původu je přímo podporován Komisí a působí v podstatě jakoby zprostředkovatel, co dohlíží na bezproblémové splacení půjčených prostředků. A o jeho nevybíravých metodách se traduje nejedna historka. Své by o tom mohl dozajista vyprávět i Krab Micky. Tenhle týpek, co dneska umejvá hajzly v carlově restauraci kdysi dlužil hromadu peněz nějakému židovi ze Southportu. A jak se zdá důvod, proč přišel o tři prsty s touto půjčkou přímo souvisí.
Což přímo vystihuje Brunův oblíbený biblický verš Exodus, kapitola 22, verš 24.
„A rozhněvá se prchlivost má, i zbiji vás mečem; a budou ženy vaše vdovy a děti vaši sirotky.“
Ale Micky je debil, jeho osud naší trojici hrdinů s jasným plánem, jak za převoz balíčku z místa A na místo B rychle vydělat hromadu peněz ani zdaleka nečeká. Půjčit si do pátku 35000 se splátkou 55000 je furt hodně výdělečný obchod. Alespoň to v tuto chvíli tak vypadá. Avšak Henryho děsivý konec vrhá Vita s Joeym před nelehký úkol celou částku urychleně vydělat. Když poté Vito od Bruna odchází, tak ještě padne zmínka o dalším Scalettovi, jemuž splácení dluhu nešlo tak dobře a musela to za něj zaplatit jeho žena. Tím se vracíme na začátek příběhu, kdy se Vito s nutnosti vydělat na splacení dluhu lichváři dostal na šikmou plochu.
Andreas Karafantis vystudoval medicínu v Londýně, kde posléze pracoval jako lékař na řecké ambasádě. V roce 1927 byl převelen do kanceláře amerického vyslance v Empire Bay. Z ambasády o tři roky později odchází po pletkách s vyslancovou ženou a zařizuje si soukromou praxi. Během krvavé války mezi rodinami Vinci a Moretti se mu zalíbily štědré odměny od gangsterů a začal ve svém domě v Highbrooku nabízet své služby podsvětí.
Ke své přezdívce El Greco přišel díky svému původu. El Greco je ve španělštině Řek. Pod touto přezdívkou je znám i malíř Doménikos Theotokópoulos, hlavní představitel španělského pozdního manýrismu a počínajícího baroka. Na což najdeme ve hře narážku během kapitoly Pila.
Když se Clemente po svém příjezdu do Empire Bay ve velkém pustil do pašování alkoholu, Luca u toho samozřejmě nemohl chybět. To jej v roce 1925 také na nějaký čas poslalo do vězení. O to s větší vervou se pustil do špinavé práce na Clementeho jatkách po svém propuštění. Však k tomu měl přímo ideální předpoklady. Jeho krutá sadistická povaha je známa široko daleko. Pokud se mu dostal nějaký nebožák do rukou, tak si to Luca náramně užíval.
V zločineckých kruzích panuje legenda, že se k povýšení na Kápa dostal po té, co pohřbil svého předchůdce v základech Culverovy hráze. I přes své vysoké postavení v rodině k němu Clemente nechová příliš respektu. Zkrátka, i když se Luca snaží vystupovat jako sofistikovaný a vzdělaný elegán, tak jeho omezenost až příliš často vyplouvá na povrh.
O tom se během setkání mohou přesvědčit i Vito a Joe. Práce pro Lucu oběma přináší jen samé problémy. Když jsou vysláni vyloupit klenotnictví, tak se s primitivního úkolu stává boj o život nejen s konkurenčními irčany, ale i s policií. Příliš podle plánu nedopadla ani likvidace Sidneyho Pena. Avšak vidina přijmutí do rodiny je lákavá. Kdyby nedošlo k Vitově zatčení kvůli krádeži přídělových lístků, tak by dozajista ještě rádi zaplatili požadovaný iniciační poplatek.
Ve snaze si zajistit Vitovo mlčení mu Luca zajistil dobrého právníka a taktéž vyslal Joea vysvětlit svědkovi, aby mlčel. Při tom Joe odhalí riziko pro celou rodinu. Policie drží v ochranné vazbě Richieho Mazzeu, Clementeho pěšáka. Joe ve snaze pomoci příteli neváhá ani vteřinu jej vystopovat a umlčet. Ale i tak je Vito odsouzen, což Joe nese těžce a svou frustraci si vybije na Lucovi. A ten reaguje mu přirozeným způsobem. Chce toho neurvalce Joea, co jej urazit vidět mrtvého.
Tím si však podepisuje rozsudek smrti. Když se Clemente snaží dostat z Falconeho účetního Harvey Epsteina tolik potřebné informace, bere si to Luca na starost osobně. A kde jinde onoho osudného 5. května 1951 zajaté muže vyslechnout, než na jatkách. Na jatkách, jenž ho tolik proslavili. Na jatkách, kde mu po Vitově zásahu dal Antonio Balsamo ochutnat jeho vlastní medicínu.
